Letošní Luďák se povedl. Počasí po několika letech bylo téměř tropické a ani v soutěžích jsme se neztratili. Bylo nás za středisko sice jen 16, ale o to více jsme se snažili.
Páteční cesta proběhla bez obtíží, dokonce se nám vyhla bouřka. Postavili jsme stany, vybudovali ohniště a lavičky. Po večeři jsme si vyprávěli záhadné příběhy.
V sobotu vypukly hlavní soutěže. Kluci vytvořili dvě družstva: "Španělské okurky" a "Babiččino překvapení", Jestřábi "Míšiny krásné brýle" a dále středisko reprezentovalo družstvo děvčat. Po hlavních soutěžích si někteří zahráli volejbal a ruskuju laptu. Večer proběhl táborák
Nedělní program začal bojovkou na louce i v lese. Po ní pak proběhl závěrečný nástup. Protože jsme byli celkem úspění, tak jsme si pořádně zakřičeli oddílový pokřik. Poobědvali jsme, řádácky jsme se vyblbli v řece a následně se vydali na zpáteční cestu. U Maria skály jsme si ještě zahráli přehazovanou. Osobně jsem hrál boso a do teď mám popálené od horkých kamínků chodidla :(

Naše úspěchy:
1. místo celkově a obhájený štít vítězů - chlapci "Španělské okurky"
3. místo celkově - chlapci "Babiččino překvapení"
3. místo celkově - děvčata
2. místo celkové - starší "Míšiny krásné brýle"
3. místo za nejkrásnějšího chlapa - Vasil
3. místo za scénku - Libuše a Míša
1. místo za zpěv - Libuše a Míša

Škatulata hejbejte se..:) Pohyb a vydovádějí se je důležité pro všechny věkové skupiny. Tak jsme se vydali do tělocvičny, abychom probudili našeho sportovního ducha. Běhali jsme za míčem, s míčem, s šátky, baz šátků, asmi se kutáleli po zemi. Tělo jsme protáhli, ducha probudili a nabyl čas vrátit se pomalu do klidového stavu a obracet se směrem k domovům.

Nejen vodáci se ve vodě dobře baví. Chtělo to místo tělocvičny nějakou trochu netredičnější akci a tak jsme se rozhodli pro bazém. Pobrali jsme i několik zájemců od kluků i holek a vydali se na Porubák, kde jsme si užili tobogánu a mnoha dalších vodních radovánek. Cestou z bazénu si skoro každý koupil sáček wassabi a ďobali jsme. Takovou akci bych ráda zopakovala.

Zachraťe panáčka BU... ...to bylo hlavní téma letošního tiku. Děti se společně s vodními skauty rozdělili do posádek, ve kteých se proti sobě utkávali v nějrůznějších nejen vodních ale i suchozemských soutěžích. Večer jsme si společně zazpívali u táboráku a pouštěli lampiony štěstí, a dívali jsme se na film o skautech. Akce to byla super a všem zúčastněným děkuju.

Dlouho připravovaná akce, ale počasí bylo proti nám. V sobotu krásně, ale v neděli zima a déšť. Z propagace moc nebylo, neboť v Bělském lese nebyla kromě nás témeŕ živá duše. Kromě propagační akce jsme organizovali základní kolo Svojsíkova závodu. Družina našich kluků se moc nepochlapila a obsadila 4. místo.

Po roce opět na poutní místo. Jelikož jsem dostala dětni na starost, tak jsem vyburcovala jak vlčata a světlušky, tak skauty a skautky k tomu aby se se mnou vydali na Ivančenu-mohylu, kterou na počest skautů padlých v odboji vybudovali naši bratři a sestry a která se neustále rozrůstá. Cesta z Malenovic ke studánce a pak do prudkého kopce je asi nejhorší část, kterou však všichni zvládli. Na louce jsme si na chvíli odpočinuli a pak pokračovali k mohyle, kde se ve 12 hodin konalo zahájení předávání vyznamenání a ocenění. U mohyly jsme poobědvali, prohlídli si okolí mohyly a vydali se zpět do frýdlantu na vlak. Cestou dolů nás něpříjemně sledovali dešťové mraky, které nás naštěstí chytili až v Ostravě, kde už se všichni vezli tramvají či autem domů.

A v pátek co? :) V pátky si občas zaskočíme zaskákat zaběhat, změřit nejen fyzické síly, ale i skautské dovednosti do tělocvičny. Hry jako vybíjená, rizika nebo veverčí ocásky nesměly chybět. Abychom se i trochu procvičili v šifrách, dostali děti za úkol vyluštit zprávu v morseovce. když jsme dopřemýšleli, přebytečnou energii jsme vyběhali a pomalu se vydali domů.

Děkuji všem, kteří se zúčasnili brigády! Díky vysokému počtu účastníků z našeho střediska bylo všech 8 palet cihel přesunuto do prvního patra v rekordním čase cca 2 hodiny.

Málo lidí, málo her..:( I když jsme se sešli ve velmi útlém počtu, tak jsme si alespon obodovali denníky a šli se projít do Běláku. Snad příští účast bude hojnější.

A tak jsme se tak sešli ve 4 hodiny odpoledne před Lunou. Chvíli pršelo, chvíli slunělo, zkrátka aprílové počasí. Bylo nás 20. S ničím jsme se nepárali a hned jsme se pustili do hraní... teda abych nepředbíhal, nejdřív jsme se pustili do vysvětlování pravidel hry... no ono vlastně před samotnými pravidly hry jsme si vymysleli ještě i jiná pravidla pro jinou hru, ale to už zabíhám moc do detailů. Ale vlastně proč to neříct, že jo?? Tak teda: ze začátku Jestřábi všechny ostatní záměrně mystifikovali jakousi bojovkou potmě a svázání ve trojicích někde v centru a bez peněz nebo co.. Mikro začal se svou skupinkou dávat dokupy peníze na jízdenku a Čertík chtěla prodat deštník!! Prostě sranda jak na Apríla... No ale tak sme sa nasmáli, a včil z vážnějšího sódku. Někdy před půl pátou se Jestřábi, převlečení za hokejisty, černochy, ruské bohatýry, mouchy cécé a panáčky z karet, rozprchli po hracím území. Pár minut na to je ostatní začali chytat. Ze začátku to všem ještě běhalo, ale ke konci někteří, hlavně ti ze starších ročníků, svůj pohyb omezili na lehkou chůzi a slova dávali jen za úkoly (např. kreslení čárek na čelo soupeřům, točení se kolem tyče či skákání přes kaluže... ). Slova, ta byla alfou omegou celé hry. Kdo si jich pamatoval nejvíc, vyhrál. Samozřejmě musel umět běhat. Třeba takový Žába se s tím moc nepáral a lítal od jednoho Jestřába k druhému. Již se však blížil konec akce, největší snaživci se ještě snažili dohnat co se dá a už byl závěrečný nástup u klubovny (teda alespoň u torza klubovny). Jak již bylo řečeno, nejlepší vyhrál. Teda takhle by to mělo být. Dnes ne. Dnes nejlepší prohrál! Vyhrál poslední. Už si sice nepamatuji, kdo to byl, ale ještě jednou congratulation!!! A to je vše přátelé... :-)

Auta, vlaky, letadla, to jsou pěkná lákadla. Vydali jsme se do-podle mě z jenoho z nejkrásnějšího-muzea. A to do Kopřivnice. Jelo s námi i pár zástupců z chlapeckého a dívčího oddílu. Nejen, že jsme zhlédli historické automobily, vlaky, velké nákladní Tatrovky, letadla, ale dozvěděli jsme se také jak to bylo s vývojem automobilového průmyslu v českých zemích. Poté, co jsme prošli celý areál muzea, vydali jsme se do pakru, kde jsme si zahráli závody s autíčkama, kde jsme je pošťuchovali tak aby nevyjeli z dráhy. Na odpočninek jsme si zahrili na jelena a na porovnání sil trojnožku. Poté jsme se nasvačili, pohoupali se na tamnějších lodičkách, snažili se udržet rovnováhu na betonových kůlech, ale překvapil nás mírný deštík. K našemu štěstí už byl čas jet domů, a tak jsme se vydali na vlak. Na nádraží zbyl čas, a tak děti dostali za úkol po dvojicích vymyslet libovolný příběh na téma AUTA. Jo jo...automobily byly, jsou a budou vždy krásné.